Střepy času

29. března 2018 v 16:17 | Nadalee <3 |  Básničky
Bouře řine se nocí jako divá zvěř,
vše zaniká, svět končí, tomu věř.
Nicota pohltila vše živé,
aby mohlo objevil se něco nové.

Vůle z oceli, srdce z ledu,
hodil by se mi teď kousek medu.
Zakryl by pachuť krve v mých ústech.
Pole zmizela, hrady se hroutí, co se to děje?
Vítr víří se a píseň pěje.

Duchové kolem mne tančí a kroutí se,
držím se za hlavu a rozpomínám se.
Já vidím tuto scénu podruhé,
válka začala a já tam stál,
srdce mi bušilo, oh tak moc jsem se bál.

Avšak je konec, nebo ne?
Proč ji stále vidím kolem mne?
Je jako mor, já nemůžu se toho zbavit,
chtěl bych vstát a jít se bavit.
Moje tělo však ztuhlé je,
já nemůžu se pohnout, co to je?
To strach, toto je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama