Princ, cizinec a zvíře - Prolog

24. března 2018 v 16:32 | Nadalee <3 |  Černá růže
V hostinci U mrtvého muže panovalo neobvyklé ticho. Nacházeli se tam jenom jeho stálí zákazníci, kteří jako vždy popíjeli předražené pivo a hráli oblíbenou karetní kru Maši. Venku už třetí den zuřila bouře, která lomcovala s údolím, až převrátila několik stromů a díky které byl hostinec téměř prázdný.
Mrtvý muž se nacházel na hranici mezi Falžkem a Arzabianským královstvím v Sibrikonu v Hraničním údolí, kudy procházelo mnoho poutníků, kteří si rádi pronajali pokoj, dali si jídlo a trochu se pobavili. Díky tomu, že ležel na tak neobvyklém místě, měl mnoho příznivců. Místo, které nenáleží ani jedné straně, kde panovníci a muži moci nemají práva. Svobodná část, kde byli vítáni skoro všichni - až na vojáky a lidi od hradu. Pokud tedy nebyli uprchlíci.
"Ha! Tupá hlavo, tady to máš. Osm desítek na šest dvojek," zvolal mladý muž s rudými vlasy a vyložil karty. Provokativně se ušklíbl na svého protivníka - obtloustlého muže s holou hlavou a nazelenalou kůží.
"Kurva fix," zavrčel. "Ty podvádíš! Přísahej na lůno své mrtvé matky, že nemáš v rukávu schovanou desítku!"
"Vypadám snad jako kouzelný skřítek?" mávl mladík rukou. "Můj drahý, předrahý Luco, tuhle hru musíš umět. Za tvojí náušnici a deset silků ti prozradím svůj 'hokus pokus', co ty na to?"
Ten, jménem Luca naštvaně zkřivil obličej. "Přísahám, že až to dohrajeme, vytrhnu ti koule, Tome! A proč chceš do pekla mojí náušnici?"
Mladík Tom se napil piva a s úsměvem se odmlčel.
"Protože v ní člověk opravdu vypadá jako kouzelník."
"Ty hade!"
Opodál seděl další muž s velkým, hnědým kloboukem. Kouřil tabák a četl jakousi listinu. Do malého zápisníku si dělal poznámky. S povzdychem z něj vytrhl stránku, zmuchlal ji do kuličky a hodil za sebe na zem. Otráveně si prohrábl hnědé vlasy a pokračoval v psaní. Všude na stole hořely svíce. Celý vnitřek hostince vypadal na starou budovu upraveně až elegantně.
Za pultem stál muž menší postavy - hostinský. Černé, polodlouhé vlasy měl svázané do vysokého culíku. S plných sil se snažil ignorovat vřískání svých společníků, které mu lezlo na nervy a věnovat se čištění skleniček. Koutkem oka sledoval dveře do podkroví, kam před malou chvílí poslal Boba, polovičního démona, kterého měl pod dohledem už deset let a Rinu Wo, dívku, která se je před několika měsíci snažila všechny povraždit. Ti všichni žili v hostinci jako jedna skupina.
"Tak dost!" okřikl je. "Jste jako manželé po dvaceti letech, pitomci. Jestli se chcete hádat, tak jděte ven, ale nedělejte mi tu bordel."
"Promiň, Kendalle," pravil Tom. "Ale někdo taky prostě neumí prohrávat. Drahý Luco, tvoje chování je nepřijatelné. Není divu, že nemáš dívku. Být ji, tak od tebe utíkám několik mil. Děsně ti páchne z huby a nemyješ se. Styď se starý brachu!"
Luca si odfrkl a zkřížil ruce na prsou. "Moc mluvíš, málo přemýšlíš!"
Vyložil karty a Tomovi spadla čelist. Něco si zamumlal pod vousy, při čemž vytáhl další balíček. Z podkroví se ozvala rána. Vyšla z ní mladá dívka s krátkými, světlými vlasy, oblečená do černého obleku s vysokými boty. Po boku ji stál vysoký, až obří muž s červenýma očima.
"Pro Stvořitele. Říkala jsem, že to udělám, ne? Podívej se na tu spoušť," promluvila směrem k polovičnímu démonovi. Ten, jelikož neuměl mluvit, omluvně zapištěl.
"Kendalle!" zavolala na hostinského. "Bobo vylil všechno víno z druhé police."
"Hadr je nahoře," prohodil hostinský nepřítomně. "A pomoz mu. Nestojím o další spoušť."
"Ha? Proč já?" Setkala se s Kendallovým jiskřivým pohledem a povzdychla si. "No tak dobře. Pojď miláčku, jdeme uklízet."
Bobo zahulákal a vyzdvihl ji na rameno. Rina ho se smíchem plácla do zad, zatímco hostinský vytáhl z krabic všechny suroviny potřebné k namíchání odvaru, které mu večer dovezl kupec a postupně je dal do sklenic na polici.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama