Princ, cizinec a zvíře - Kapitola třetí

25. března 2018 v 17:51 | Nadalee <3 |  Černá růže
Princ Marian objížděl malou vesnici blízko Průsmyku. Nikde nebylo ani živáčka. Nepřekvapilo ho, když našel pár těl, poházených na ulici. Zřejmě práce banditů. Poslední dobou jich po království bylo plno a ještě víc kolem Hraničního údolí, kam se chystal. Přepadávali obchodníky z drahým zbožím a lidi vyššího postavení. Všichni se stěhovali na Černý západ a Sibrikon. Boje se těmto místům vyhýbaly širokým obloukem. I když Arz uzavřel s Falžskem příměří, všichni čekali, že se každou chvíli opět schýlí k válce. Mír nikdy netrval více než pět let.
Panoš, jedoucí vedle prince se napil z čutory a ukousl jablka.
"Promiňte, pane, ale proč jedeme zrovna kolem Průsmyku?" zeptal se ho.
Princ se zahleděl do dáli. "Protože jedině tahle cesta vede k údolí."
"To místo je samá spodina, sire. Navíc riskujeme, že narazíme na skřeta, stínovou bestii a jiná monstra," varoval ho. "Jsme jen dva. Navíc mrzne a je hluboká noc. Prosím, zvažte to, vaše výsosti. Pan král by mě pověsil, kdyby zjistil, že jsem vám dovolil i přes jeho zákaz vyjet."
Marian seskočil z koně. Naproti němu se zjevil šedivý vlk. Vytasil meč a ohnal se proti zuřivému zvířeti. Sekl. Hlava hladového vlka odletěla do kaluže. Otřel čepel do kabátu a hned, co naskočil na koně, pokynul panošovi.
"Opovaž se pochybovat o mé síle, Wolko!" sykl. "Musím se vidět s pár známýma. Neviděl jsem je od toho dne, kdy jsme řešili tu vesnickou legendu - pekelného oháře. Tehdy mě unesli a opět pustili na svobodu." Usmál se. "Co jiného od nich čekat."
Panoš Wolko se zhrozil. "Oni váš unesli?! V tom případě proč se spoléhat na jejich pomoc? Vaše výsost by je měla okamžitě popravit a jejich hlavy napíchnout na kůl jako odstrašující příklad."
Marian zakroutil hlavou a rozesmál se. Nebyl to ale veselý smích.
"Možná máš pravdu," připustil. "Ale když je člověk v koncích, uchýlí se i ke svému nejhoršímu nepříteli. Neslyšel si? Přátelé si drž blízko u sebe a nepřátelé ještě blíž."
Kůň frkl. Panoš stáhl uzdu a pokusil se koně zklidnit. "Co jsou zač?" zeptal se nakonec. "Tuláci?"
Marian se zamyslel, jakoby se snažil najít tu správnou odpověď.
"Jsou to vyhnanci," povzdychl si. "Byli vyhnanci…měl jsem podezření, že se zapletli do kultu Bezejmenného, zrádce našeho království, co se snažil svrhnout otce z trůnu. Uprchli a spojili se s tou špínou. Zavařili nám nespočetkrát, dokonce zabili pobočníka Waldemara. Říkal jsem jim, že se mohou vrátit, ale jejich nenávist vůči mě a otci, kterou chovají je silná."
Polkl a sípavě se nadechl. Zahleděl se do prázdna, jako by byl ztracený ve vzpomínkách.
"Na ten den, co jsme se konečně setkali tváří tvář, do smrti nezapomenu," řekl tlumeným hlasem. "Všichni jsou šílení, krvežíznivé bestie s touhou po krvi. Ale ten jeden byl nejšílenější…černý čaroděj. Pohrával si s mojí myslí, jako bych byl jen hadrová panenka. V Arzu se mu 'loutkař' nepřezdívá pro nic za nic. Stejně tak Pohřebák, mistr-asasín. Jeho tanec ve stínech, čímž zabijí protivníka, je nejlepší umění, co jsem kdy viděl."
Panoš nechápavě zakroutil hlavou. Nechápal chování jeho pána. Podle popisu to jsou monstra. Proč se potom uchyluje k jejich pomoci? Marian, jakoby mu četl myšlenky, odpověděl:
"Černý čaroděj je jediný, kdo může zrušit kletbu."
Wolko vytřeštil oči. "Jakou kletbu?"
Princ neodpověděl. Dělal, že otázku neslyšel a Wolko se dál ani neptal. Jeli potichu. Zahalil je závoj bílé mlhy, až pomalu neviděli na krok. Princ hluboce doufal, že dorazí do svítání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama