Princ, cizinec a zvíře - Kapitola šestá

30. března 2018 v 20:58 | Nadalee <3 |  Černá růže
Když tam dorazili, nalezly spoustu mrtvých krav a ovcí. Některé z nich byly roztrhány na kusy tak, že z nich zbyla jen hromádka vnitřností. Vlkodlak doplnil síly a teď byl ještě nebezpečnější, než kdy předtím. Severní vítr rozprášil mraky. Kopec, na kterém mlýn stál, osvětlovalo jasné, modré Měsíční světlo. A na samém vrcholu seděl vlkodlak.
"Opovažte se mi stát v cestě! Dostanu ho, bastarda," řekl jim Luca a odplivl si. Tentokrát si byl jistý, že ho má na mušce. Předtím ho překvapil, ale něco takového už se nestane.
Rina do kopla do kolena a postoupila vpřed.
"Máme ho přivést zpátky, ne zabít, tupče!" sykla. "Kendall s ním má plány, neslyšels? Udělám to já."
Tom se zašklebil. "Kdyby něco, kryju ti záda."
"Těší mě tvoje víra v mé schopnosti, ale mám to pod kontrolou, jasný?" povzdychla si a věnovala jim varovný pohled. "Ale kdybych ji potřebovala, a jakože nebudu potřebovat, rozhodně bych nežádala někoho, koho nazývají 'znesvětitelem královských panen'," zasmála se směrem k Tomovi, který se trochu začervenal. "Držte se zpátky a sledujte! Jestli se mi ale připletete do cesty, schytáte to. Pochopili?"
Lovec otevřel pusu, ale nakonec spolkl protesty zpátky do krku. Co jim je teď platný? Sotva se kvůli zranění vleče. Navíc byl zvědaví, co se bude dít. Jak silná asi tato dívka může být? Musel to vidět na vlastní oči. Sledoval, jak Rina vytahuje dýku. Šla normální chůzí. Nesnažila se o překvapivý útok, ani útok zezadu. Šla přímo proti němu. Lovec zpozoroval, jak vzduch začíná houstnout. Kolem nich se vytvořila mlha, taková, že nebylo vidět ani deset yardů před nimi.
"No, tohle bude rychlý," slyšel vedle sebe Toma, který se opřel o strom a zívl. Luca si mezitím slyšitelně odfrkl a usadil se vedle keře s malinami, které už nějakou dobu pojídal spokojený Bobo.
Lovec zaostřil. Neviděl vůbec nic. Po chvilce se od kopce ozval řev. Vlk sebou šil jako divý, zmítal se, marně se snažil najít svou oběť. Rina se pohybovala rychle. Vždy vlka sekla a hned uskočila zpátky do mlhy. Vynořila se z opačné strany a zopakovala útok. Krev stříkala, vlk vrčel a mlha houstla. Nakonec se zhroutil jako pytel brambor do bláta a znehybněl.
Rina pomalým pohybem rukou nechala mlhu rozpustit a otřela si dýku do pláště.
"Tak to bychom měli. Bobo, odnes ho prosím do hostince, zlato." mávla spokojeně na svého spojence. Ten poslušně přikývl a s odporem nabral vlkodlaka na ramena.
"Bohové, co nad námi bdí. To bylo…úžasné," vydechl Trec.
Rina se uculila a prohrábla si blond vlasy, které se pěkně zavlnily ve vzduchu. Už to byl nějaký čas, co bojovala. Možná proto si ho dokázala náramně užít, i když to nebyl kdoví jaký nepřítel. Zajímavý určitě, ale rozhodně ne silný. Při vzpomínce na bitku s Černou růží se v duchu hluboce zasmála.
Kendall s Andrewem byli jistě ji nejhorší protivníci, kterým kdy musela čelit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama