Princ, cizinec a zvíře - Kapitola druhá

24. března 2018 v 18:40 | Nadalee <3 |  Černá růže
"Co to má sakra znamenat?" zeptal se omámeně Kendall, zírající na Lucovo rameno. "Jak dlouho je ta věc tady a proč je tady?"
Tom se za jeho zády marně snažil potlačit nával smíchu. Takové gesto by od krvežíznivého predátora, jako byl Luca nečekal. Byl zvyklý ho vidět trhat lidi holýma rukama, ale ne toto.
Luca si ulízl horní ret a bezradně pokrčil rameny. "Když já musel. Je tak nevinný. Jen se na něho podívej." Otočil hlavou a zadíval se na zvíře - malou opičku, omotávající svůj ocásek kolem jeho ucha.
Kendall povzdychl obočí. Andrew si pomyslel, že každou chvíli vybuchne. Nebylo nic horšího, než zvířata v hostinci.
"Já se ptám, jak dlouho tady ta věc do prdele je?!" dožadoval se Kendall.
Luca se podrbal na hlavě. Hned po tom plivl na podlahu a odkašlal si. "Asi pár týdnů. Možná měsíc, co já vím. Do teď ti nevadila, tak co vyšiluješ?"
"Protože jsem neměl ponětí, že to tu schováváš," sykl hostinský. "Co tě to popadlo? Jsme snad zvířecí ztráty a nálezy?!"
Luca se zamračil. "Jmenuje je Jacky."
"Ahá. Tak ty si té věci už stihl dát jméno. Paráda! Co si přitáhneš příště? Koně? Nebo snad kozu?"
Luca vzal opici do náruče a začal ji hladit po hladké srsti, která se blýskala na světle.
"Ne." Odpověděl. Opět se odmlčel. "Na koně máme stáje a na kozu se můžu jít podívat vedle ke statkáři, pravda? Čili není potřeba, abych je tahal sem, to je snad logický."
Tom se chytil za břicho a smál se tak, až z něj vycházel jen sípot. Andrew se odvrátil a přiložil si ruku na ústa, aby ho nemohl Kendall vidět a Rina Wo plná nadšení poskakovala kolem opičky a rozplývala se nad její srstí a krásnýma očima.
Bobo pomalými kroky přistoupil k Lucovi a oblízl se.
"Fuj, Bobo!" okřikl ho Luca. "Jacky je kamarád, není k žrádlu. Zkřivíš mu chlup a vyrvu ti vnitřnosti z těla. Běda ti!"
Rina se začervenala a pohladila Lucu po pleši. "Chrání opičku, to je tak roztomilý! Já věděla, že si uvnitř dobrák a ne jenom mozek plný svalů."
Kendall si promnul kořínek nosu a bezradně rozhodil rukama. "Áh, dělejte si, co chcete. Ale ta opice letí z místnosti, rozumíš? Dej si jí třeba do pokoje, ale tady nebude."
Luca zakoulel očima. "No jo, pořád."
Najednou se prudce otevřely dveře. Půlnoční vítr rozházel pár věcí, které spadly ze stolků, sfoukl všechny svíčky a celá místnost se ocitla ve tmě. Nastalo ticho. Andrewa polila vlna chladu. Při pohledu na nově příchozího, nahmatal dýku u pasu. Byl celý od krve. Jeho pohled, jakoby neměl život. Muž vstoupil. Dveře se zabouchly.
"Rád bych pokoj," promluvil chraptivým hlasem. "Na tuhle noc."
Kendall luskl prsty a svíce opět zažhnuly. Prohlédl si muže od hlavy k patě. Usmál se a potáhl z dýmky, kterou si před okamžikem zapálil.
"Lovce tu nevídám často," řekl tajemnému. "Vlastně skoro vůbec. Co si zač?"
Muž sebou trhl. Sundal si kapuci. Z ofiny mu po obličeji stékaly kapičky deště. Na spánku měl velký drápanec, který mu krvácel, až ke krku.
"A já zase nevídám často čaroděje," řekl muž a jeho oči se poprvé za tu dobu zaleskly. "Jste…vzácná rasa. Složitá, dokonce i pro mě. Vaše vědomosti jsou oproti běžným smrtelníkům rozsáhlé. A vy…vy jste blízko těch, co kráčí v nesmrtelných stopách. Nejčernější z nejčernějších…"
Kendall vyfoukl oblak kouře. Oproti ostatním působil klidně, na to, jaká síla proudila neznámému v žilách. Lovci byli stará rasa. Velmi stará. Už od malička byli cvičeni v aréně na život a na smrt proti svým přátelům a bližním. A kdo přežil - ten vyhrál.
"Hodně jsem o vás slyšel," pokračoval muž a natáhl se přes pult. "Černá růže. Nejhledanější žoldáci v Arzabianským království." Uchechtl se. "Nečekal bych, že vás najdu tady. Čaroděje, zloděje, mistra zabijáka, démona z Lu, tanečnici v mlze a rozparovače. Jste doslova legendou."
Luca zavrčel. Rina ho zastavila, přestože sama měla chuť podříznout mu hrdlo. Stačily by jí dva mrštné pohyby. Jen dva. Bobo se za ní ukrýval jako malé dítě a cenil zuby.
"Oh, jaká poklona." usmál se Kendall. "Jen pro příště. Až vejdeš dovnitř, neotvírej ty dveře celý. A rychle je zavři. Koukej na ten bordel, to si udělal. Buď rád, že si host a ne můj zaměstnanec."
Lovec mlčky přikývl. Ohlédl se na Andrewa, sedícího s nohama na stole. Pohrával si s dýkou, připravený kdykoliv zaútočit.
"Víš, nejsem tu zrovna zvědavej na podělaný kecy cizinců," pokračoval Kendall. "Zaplať, dám ti pokoj, můžeš tu zůstat. Mluv hodně a ocitneš se na ulici dřív, než mrkneš. Nebo hůř…hihi…nemrkneš už nikdy. Chápeš? Pokud mě znáš, víš, čeho jsem schopný."
Lovec zavřel oči. Sklonil hlavu do úrovně krku, znamenající projev úcty.
"Omlouvám se, Temný." Jeho hlas zněl upřímně. "Nepřišel jsem bojovat, ani vás urážet. Jmenuji se Trec Boligua, jsem z jižního kmene lovců sídlícího v Balaiském údolí poblíž Balariho hor."
Tváře Toma, Andrewa a Riny se uvolnili. Už nevypadal tak nebezpečně. Jeho krvežíznivá aura byla rázem pryč. Kendall se natáhl pro klíč, pověšený vedle policí s bylinami a hodil je Trecovi. Podepřel si hlavu o pult a potáhl. "Nu, v tom případě buď vítán, drahý lovče."
Trec zvedl hlavu. Sundal si promočený hábit a odkráčel po schodek do horního patra. Ještě chvilku zůstali všichni potichu, zcela oddaný svým myšlenkám.
"Ukousl vám snad lovec jazyk?" zeptal se pobaveně Andrew. "Je to host, jako každý jiný. Dělejte bordel, jako obvykle." Vstal a přešel k jeho oblíbeným poličkám s čaji. Vytáhl lístek a hodil ho do dvou hrníčku - sobě i Kendallovi. Tom s Lucou se vrátili k Maši, kde je Bobo zvědavě pozoroval. Chtěl se přiučit něčemu novému. A Rina si přikázala malou skleničku červeného, které po troškách popíjela.
Všechno nasvědčovalo klidné noci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Papírová křídla Papírová křídla | Web | 25. března 2018 v 16:16 | Reagovat

Mám takový pocit, že klidná noc nebude :D Za mě zatím dobré, moc se mi líbí ta parta nejrůznějších postav a to jejich pošťuchování, týmovky mám odjakživa moc ráda.

2 Nadalee Nadalee | Web | 25. března 2018 v 17:47 | Reagovat

Moc děkuji :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama