Princ, cizinec a zvíře - Kapitola čtvrtá

27. března 2018 v 21:03 | Nadalee <3 |  Černá růže
Andrew upíjel z šálku, zatímco se díval, jak Kendall ukusuje ze zeleninové mísy plné salátu, rajčat a jen pár malých kousků masa. Po chvilce pozorování už to nevydržel.
"Dal ses na králičí stravu?"
Kendall polkl a zamával vidličkou. "Možná bys to mohl taky jednou zkusit. Je to dobré pro tělo a mysl."
Andrew zkřivil obličej a odplivl si. "Z toho mě laskavě vynechej. Protože jestli budu jíst tohle, budu za chvilku hubenější, než ten králík."
Kendall ho ignoroval a v klidu pokračoval v jídle. Rina seděla naproti nim, na klíně pochrupující opičku. Hostinský byl nejspíš už tak otrávený, že se na všechny ty narážky a upozornění raději vykašlal. Došlo mu, že to stejně nemá cenu. Bobo šťouchal do Toma, který usnul na stolku, vydávající ze sebe zvuk horší, než divoký kanec.
Andrew s Kendallem zpozorněli, když dolů sešel návštěvník, na půl svlečený do naha. Jeho čelo bylo zmáčené potem, sotva popadal dech.
"Mohl bych poprosit o skleničku čistého lihu?" zeptal se přerývaně a hodil jim pod nos dva silky.
Kendall se uchechtl. "Co tak zdvořile?" podivil se. "Od lovce bych očekával jinou řeč, ale prosím."
Nalil mu do malé skleničky líh a Trec si jím potřel ránu. Pak se napil, při čemž se rozkašlal.
"Měj úctu ke všem a ke všemu - to je, co mě naučil otec," pravil. "Snažím se to přísloví dodržovat, i když občas je to nad moje síly."
Andrew s přikývnutím zabručel. "Povídej mi o tom. Je těžký mít vůbec nějakou úctu, hlavně k nepřátelům. Pracuješ na volné noze?" zeptal se a skoro zalitoval nepřípustného přivítání, které mu daroval. Lovci byli nebezpeční a obávaní. Avšak tenhle se zdál být slušný. Nejspíš si chtěl opravdu jen odpočinout a nabrat síly.
"Ano," odpověděl Trec. "Nějaký čas jsem pobýval na Falžském území, ale od té doby, co začaly shromažďovat vojáky na blížící se válku, to jde z kopce. Nedá se tam pracovat. Nemůžu riskovat, že mě popraví jenom proto, že jsem ulovil nesprávné zvíře." Napil se lihu. "Říká se, že jako první napadne Černý západ. Král Azru se snaží provdat svou nejstarší dceru princi s Falžska, aby tím usvědčil mír, ale k ničemu to nevede."
Andrew s Kendallem vypadali zaskočeně. V hostinci se toho dozvědí od cestovatelů hodně, ale o této informaci nevěděli zdaleka nic.
"Uzavřeme sázku?" usmál se Kendall na Andrewa. "Sto silků na Falžsko."
"Sto padesát na Arz," řekl rychle Andrew. "Má zdatné muže a skupinu cvičených asasínů k tomu. Podle mě to tentokrát vyhraje."
Tom, jako by do něj udeřil blesk, zvedl hlavu. "Dvě stě na Arz!" vyhrkl a opět se složil.
"Sto na Falžsko," přidala se Rina. "Ty si nevsadíš, drahý?" promluvila na zamračeného Lucu. Ten mávl rukou. "Blbost. Kravina. Dejte mi pokoj, jo?"
Rina se zasmála. "Ano, ano. No tak promiň. Ale děláš chybu. Hraje se o dost vysokou částku. Říkám vám, že jim Falžsko natrhne zadek. Nevíte, jak se říká jejímu vládci? Král dobyvatel. Přemohl už tři království. Dobrý, co?"
Trec zůstal sedět jako kamenná socha bez hnutí. Nemohl uvěřit vlastním uším. Nevsadili se právě, kdo z království vyhraje válku? Jakoby o nic nešlo. Těmhle lidem to bylo úplně fuk, kolik lidí zemře, jaká území budou zničena. Je dost možné, že může zasáhnout i samotné údolí. I tak se tvářili naprosto klidně, ba si z toho i dělali legraci. Pozoruhodné, pomyslel si Trec. Opravdu nejsou normální. Kolik toho musel každý z nich zažít, že dokážou takhle reagovat? Byl si jistý, že pro hostinského a muže zabijáka - bývalého člena Rudé gardy, byl on jen pouhé dítě. Bylo to směšné. A co ta dívka? Vypadala tak křehce. Kdyby nevěděl, že je to proslulá tanečnice, která nemilosrdně zabíjí v mlze, považoval by za dítě právě ji. Nevypadala na víc než sedmnáct let. Pak je tu ještě poloviční démon bez jazyka a rozparovač s nadlidskou silou. V duchu se zasmál.
To je skupina.
Ozvalo se zaťukání. Ne silné, ale slyšitelné. Měli další návštěvu. Dveře otevřel mladík s pírkem na hlavě v rudé, ušpiněné uniformě s šálem kolem krku. Dvouruční meč měl u pasu pečlivě zastrčený v pochvě. Za ním se zjevil další. Když ho Andrew uviděl, krve by se v něm nedořezalo.
"Zdravím vás, Černá růže," pozdravil princ. "Už je to nějaká doba, pravda?"
Rině se zablýsklo v očích. Natáhla se a rychlým švihem hodila po princi dýku. Ta se zapíchla hned vedle jeho hlavy. Princ přesto nezpanikařil. Zůstal stát na místě, očima tikajíc od jednoho člověka k druhému.
"Oh! Sámo veličenstvo osobně," zazubila se. "Jaké…nemilé překvapení. Zabloudil si?"
Luca vstal se sekerou v ruce, ale Tom ho zachycením upozornil, aby vyčkal. Zajímalo ho, kvůli čemu by princ skočil do jámy lvové. Lovec zvědavě pozdvihl obočí. Věděl, že do hostince mají lidé z hradu zákaz, ale připadalo mu, že v tomhle bude něco hodně osobního. Zvědavě je pozoroval a čekal, co se bude dít.
"Tak? Na něco jsem se tě ptala, princátko," dožadovala se dál Rina. "Zabloudil si?"
"Jak se opovažuješ s pánem mluvit tímhle tónem?" procedil panoš skrze zuby, dlaň položenou na jílci meče. Pak umlkl. Vytřeštil oči hrůzou, jak se jeho tělo začalo třást. Ruce se sami zvedly do vzduchu. Nemohl cokoliv udělat. Připadal si jakou ubohá loutka chycená v pavučině temnoty. Pak ho smetla vlna energie. Panoš narazil do zdi, omotaný neviditelnými nitkami, neschopný pohybu.
"Grandiózní!" zvolal Kendall. "Kurva, jsi samé překvapení, to se musí nechat. Ani v nejhorší noční můře by mě nenapadlo, že si sem jen tak nakráčíš. Ha! A ještě s panošem."
"Slyšel jsem, že princové mají sebevražedné sklony. Hádám, že je to pravda," zavrčel Andrew.
Kendall se Marianovi rozplynul před očima. Propadl se do stínů a než se stačil vzpamatovat, stál přímo před ním. Princ polkl. Zase ty jiskřivé oči. Ty šílené, krve prolité oči. Začalo mu pískat v uších. Stíny se kolem čaroděje obalily a tehdy ho spatřil v pravé podobě. Jako malého muže s černou kápi.
"Mám pro tebe nabídku. Pro vás všechny," řekl princ rozhodně. Snažil se, aby jeho hlas zněl pevně. Rozhodně nebude ukazovat strach. Ne před ním. To bylo pod jeho úroveň.
"Hihi. Jaká škoda," šeptl Kendall. "Zrovna teď nemám náladu na brebentění ubohého ptáčete. Tehdy ve svaté vsi, jsem ti uštědřil milost. Tss! Byla to chyba. Měl jsem vědět, že se vrátíš. Kéž by tě pekelný ohář toho dne roztrhal na kusy!"
"Mám Walariovu knihu proměn!" vykřikl Marian.
Stíny se zastavily. Váhaly.
"Lžeš!"
"Ne! Prosím, podívej. Mám ji v brašně. Cenou knihu, obsahující linii čarodějů, kterou si zanechal ve věži v Arzu. Přežila požár."
Sáhl do brašny a vytáhl předmět zabalený v zeleném šátku. Malou knihu s dírkou uprostřed. Byla vyrobena z dračí kůže, na přední straně se nacházel vzácný kus drahokamu nazývaný izdaír.
"Vím, že je pro tebe cenná," pokračovat. "Tak? Vyslechneš si mě?"
Kendall pootočil hlavou. "Co mi brání, abych si tu knihu nevzal a hned po tom tě nezabil, hm?"
Marianovi cukly koutky. "Potřebuješ klíč. Bez ní ji ani svou magií neotevřeš. To víš moc dobře. Vím, kde ho nalezneš, teda spíš, kdo ho má."
Temnota se otřásla a Marian se opět ocitl v hostinci. Hostinský i všechno ostatní vypadalo jako předtím. Věděl, že šlo o klam. Nic jiného také od mistra loutkaře nečekal. Jeho moc spočívá v síle iluze. Tak dokonalé, že přesvědčí nepřítelovu mysl, že byl skutečně napaden. Podíval se na svého panoše, ležícího na zemi. Podle zvedajícího hrudníku poznal, že stále žije. Štěstěna stála na jeho straně.
"Počkejte," řekla Rina. "Opravdu je to ta kniha? Nejstarší grimoár, nejvzácnější kousek z celého království?" Mrkla po Kendallovi. "Hrom do toho! A patřila tobě?"
Kendall potáhl z dýmky a zavřel oči. "No teď není podstatný. Řekni mi, kde je klíč."
Marian si povzdychl a začal si sundávat promočený kabát.
"Jen pomalu, pomalu. Povím ti to, ale nejdřív…co uzavřít malý obchod? Služba za službu. Nezní to fér?"
Luca propukl v hlasitý smích. "Uzavírat dohodu? S tebou? U všech podělaných bohů, tobě muselo přeskočit. Zapomeň! Že, Kendalle?"
Čaroděj mlčel. Vydechl oblak kouře a zamyšleně si promnul bradku. Luca se na něho otočil.
"Kendalle?" Po té se obrátil na Andrewa. I on zůstával nadále zticha. "Hoj, hoj…neříkejte mi, že o tom opravdu přemýšlíte? Mor na vás! Do prdele, to jsem tu jedinej se zdravým rozumem?"
Tom s Rinou si vyměnili pohledy. "Co přesně je ta kniha zač?" zeptal se Tom opatrně. "Řekl, že obsahuje linii čarodějů, copak je to tak důležitý?"
"Nejen to," odpověděl hostinský tajemně. "Je to mocný artefakt. Otvírá portály do jiných světů. Tady s Andrewem jsme jeden takový uzavřeli v Průsmyku, pravda?"
Asasín přikývl. "Jo, to byla síla. Pěkně jsme si to s orky rozdali. Áh, zlaté časy, kdy jsem ještě plnil příkazy od toho nafoukanýho bastarda - paladina z Rudé gardy. Měl jsem ho tehdy rozkuchat." Usmál se. "Naše první setkání, pamatuješ?"
Kendall si odkašlal. Samozřejmě, že si to pamatoval, ale rozebírat tu minulost opravdu nechtěl.
"Máš zvláštní pach, princi," ozval se Trec, který do teď jen naslouchal. "Celou dobu jsem si lámal hlavu nad tím, co to asi může být." Nasál vzduch do nosu. "Jsi to ty. Ta bestie."
Marianův dech se zrychlil. Chytil se za hlavu, až si skoro začal škubat vlasy. Nehty zarýval do lebky.
"Lovec…"
Trec i přes palčivou bolest doslova vyskočil ze židle. Nahromaděné emoce spouští proces. Proč ho to nenapadlo? A ten pach byl specifický jen pro jeden druh zvířete. Mávl na ostatní.
"Kryjte se! Je to vlkodlak!"
Marianovo tělo se začalo měnit. Nos se mu prodloužil, chlupy vyrostly. Nabíral výšku a jeho oči zářily zelení. Oblečení se přetrhlo. Trec ze všech sil běžel do pokoje pro zbraň. Rina celou přeměnu sledovala omámeně. O vlkodlacích slyšela jen v legendách. Nikdy by si nepomyslela, že stvoření spatří na vlastní oči. Bylo to…fascinující. Luca zamával ve vzduchu sekerou, při čemž se usmíval od ucha k uchu. Nic by ho neuspokojilo tak, jako pořádný mord. Vrhl se na zvíře, ale byl příliš pomalý. Vlkodlak uskočil, smetl Lucu svou obří tlapou a ten odletěl až na druhou stranu místnosti. Bobo výstražně zavrčel. Jeho démoní instinkty křičely. Vlkodlak si jich ale nevšímal. Zafuněl a přistoupil k panošovi, který stále ležel v bezvědomí. Zakousl se mu do krku a odtrhl kus masa. Hlava odpadla.
Andrew vytasil dýky a rozběhl se. Jeho skoky připomínaly tanec. Pohyboval se ladně, když udělal ve vzduchu pár převratů a dopadl na zem, vůbec nebyl slyšet. Ostří se zalesklo. Krev vystříkla. Vlk zakňučel, ošil se a vyběhl do mlhavé noci.
"Tak to je úžasný. Zdrhnul nám!" zahulákal Luca, který se pokoušel sesbírat na nohy. "Co teď?"
Seshora se vyřítil lovec. Když uviděl, že už je vlkodlak dávno pryč, zamračil se.
"No," pravil Kendall a obrátil se na Trece. "Řekl bych, že je na čase, aby si nám předvedl svoje lovecké schopnosti."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama